1. už jsme si několikrát řekli, že žádný klobásky dělat nebudeme. Jenže pak nějakej vůl přijde s tim, že je to taková dobrota, že je zas uděláme a jinej vůl se na to chytí.
2. zase jsme si řekli, že žádný klobásky dělat nebudeme.
Začalo to tak, že když ty klobásky sušený jsou tak dobrý, mohl by to ocenit někdo další z našich blízkých. Že by jsme je tedy rozšířili v lid a to by nám vykrylo malou část, co si chceme nechat pro vlastní potřebu. Někdo navrhnul 250 doublezonu za jedno kilo. Byli jsme natolik zaujati technologiíí, vychytáváním chutí a sebeopájením jak to umíme, že jsme zapomněli reálně počítat.
A teď: "včera jsme s kamarádem Standou sundavali klobásky ze sušáku" a nestačili jsme se divit.
Na začátku jsme měli 3 kýty s kopytama (váha 46 kilo), když jsme je vykostili a vyhnaly z kůže, umlely okořenili osolili, měli jsme 31 kilo těsta.
Když jsme klobásky včera sundali a zvážili měli jsme 15kilo. Chápete 15 kilo! O půlku se to seschlo. Chuť je tedy vynikající a poctivost neochvějná, jenže ..... maso, střeva, koření na 1 kilo sušené klobásky vyšlo 254 doublezonu a to nepočítám, 7 hodin práce ve třech, když jsme vykošťovali, krájeli, mleli, míchali, plnili, vázali, věšeli a nutno dodat popíjeli kvalitní destiláty.
Prostě, někdy mě přijde, že jsme Ukrajinci, protože mají dvě přísloví, která se na to hodí. První oproti českému 2x měř a jednou řež, říkají 40x měř a jednou řež. A to druhé je ještě výstižnější a zní: Chtěli jsme nejlíp, a dopadlo to jako vždycky.
Václav.
